Nedávno mi došlo, jak vděčný jsem za pravidelné aktivity v mém denním režimu. Mám totiž sklon mít rozpracováno mnoho věcí najednou a přeskakovat mezi nimi pozorností. Zahlcuji se tím a občas mám pocit, že běhám jako křeček v kolečku, který maká, maká, ale stále stojí na místě.

Pravidelně prováděné činnosti jsou pro mě ukotvením směru v životě. Díky nim vím, že se každým dnem někam posouvám.

Mít vše hotovo

Svých prvních zhruba 28 let jsem příliš nepřemýšlel nad tím, jak si uspořádat svoje činnosti. Dá se velmi zjednodušeně říci, že jsem se věnoval tomu, na co jsem si právě vzpomněl nebo co na mě vyskočilo v kalendáři.

Okamžikem, od kterého jsem si začal svoje úkoly a denní aktivity důsledněji organizovat, bylo přečtení knížky Getting Things Done (Mít vše hotovo) od Davida Allena. Autor sepsal mně velmi imponující systém, jehož hlavním pilířem je pravidlo nosit co nejméně úkolů v hlavě a mít všechno sepsáno. Zavedením systému se mi uvolnila „operační paměť“ v mozku a získal jsem lepší kontrolu a přehled nad tím, čemu se v životě věnuji. Začal jsem také více plánovat.

Plním…a co dál?

Po několika letech jsem měl metodu GTD obstojně zvládnutou. Všechny svoje projekty a úkoly jsem měl zapsané v počítači nebo v mobilu. Cokoliv, co mě napadlo, jsem si ihned zapsal, a časem to splnil (případně vyškrtnul).

Úkoly jsem zpracovával jako na běžícím páse, ale začal jsem vnímat otazník v celkovém směřování. Říkal jsem si, kam to vlastně spěje, vždyť věcí ke splnění je nevyčerpatelná zásoba. Napadlo mě opět se podívat do zmíněné knížky, a vida – byla tam také část, které jsem z nějakého důvodu původně nevěnoval mnoho pozornosti. Byla věnovaná dlouhodobějším cílům.

Začal jsem s nimi tedy pracovat. Jako časový rámec jsem si do začátku zvolil jeden rok.

První zacílený rok

V lednu 2012 jsem provedl brainstorm a vymyslel a zapsal všechny cíle, kterých bych chtěl ten rok dosáhnout. Bylo jich 90, různých rozsahů a priorit. Na konci prosince jsem měl odškrtnuto zhruba 40% a měl jsem z toho fajn pocit. Vybavil jsem si, kde jsem byl přes 12 měsíci, a viděl jsem posun.

Mimochodem, když jsem nedávno zpětně pročítal tyto cíle, byl jsem překvapený, kolik z nich se do dnešní doby nakonec splnilo (i když často úplně jiným způsobem, než jsem si představoval). Od té doby si často říkám: „Dávej si pozor, co si přeješ, protože se ti to nejspíš vyplní.“

Přechod z kvantity na kvalitu

V roce 2013 jsem si to chtěl trochu zjednodušit. Sepsal jsem pouze 30 cílů. Spíše než na provedení konkrétní činnosti či získání hmotné věci byly zaměřené na mou osobnost. Ke každé položce jsem pro lepší vizualizaci přidal obrázek a vytisknul si všechno na nástěnku, abych to měl neustále před očima.

Toto mi viselo na nástěnce celý rok 2013

Úspěšnost na konci roku byla vyšší (cca 62%, i když přesná míra splnění se u některých cílů těžko určovala), ale důležitější bylo to, že jsem si uvědomil, že abych dosáhl změny svých vlastností, musím se začít více zaměřovat na pravidelné aktivity.

Upevnění

Můj výše zmíněný postoj se upevnil po absolvování přednášky, ze které si pamatuji tuto posloupnost:

Myšlenka => Čin => Zvyk => Charakter => Osud.

Tedy aby byl naplněn můj osud, musím se nejdříve stát člověkem, který toho je schopen dosáhnout – musím si vybudovat potřebný charakter. Takovým člověkem se stanu dlouhodobou prací na sobě, po získání a udržení správných návyků. Každý návyk začíná jedním činem, který nejdříve musí vzniknout z myšlenky.

Cesta tedy vede přes správné zvyky.

A co letos?

Je rok 2014 a já jsem opět ubral na počtu věcí, kterých si přeji dosáhnout. Téměř každá popisuje, jaký chci být nebo jak chci žít svůj život.

Pro představu uvádím sadu rutin, které mi slouží jako podpora na cestě k těmto cílům:

• hned ráno si dopřeju zelené potraviny
• následuje cvičení Pět Tibeťanů, protažení a případně lehké zaposilování. 2x týdně si ráno zaběhám
• poté medituji (začínal jsem na 10 minutách, nyní jsem na 45)
• jako poslední věc ranního bloku vezmu notes, písemně zhodnotím včerejší den a naplánuji si, jak chci, aby vypadal dnešek. Položím si otázku: „Co by udělalo dnešní den skvělým?“ Často přijdou zajímavé nápady. Po těchto ranních rutinách jsem skvěle nastartovaný do víru dne.
• před obědem a před večeří opět jím zelené
• večerní hodiny typicky věnuji rozvíjení svých projektů, studiu a četbě

Vydržet

Albert Einstein prý kdysi řekl: „Bláznovství jako opakování stále stejné věci a očekávání odlišného výsledku“. Pan Einstein je jeden z posledních lidí, kterým bych chtěl oponovat, nicméně domnívám se, že je třeba se u tohoto citátu mít na pozoru.

Vezměme si například situaci: Desetkrát seknu sekerou do stromu. Pokaždé do stejného místa a se stejnou silou. Devětkrát se nic nestane, ale po desáté se strom skácí. Tedy ze „stejné“ činnosti jsem dostal jiný výsledek. Ano, dá se namítnout, že žádná činnost není nikdy stejná, ale to teď neřešme :).

Ze své zkušenosti vím, že jednou za čas nastane zlomová událost způsobená právě tím, že jsem něco opakoval dostatečně dlouho. Otevřou se mi někde dveře, potkám správného člověka, všimnu si důležité věci. Bývá to povzbuzení do dalšího úsilí.

Dá se to vyjádřit i takto: Aby nastal zlom, musí nejdříve proběhnout mnoho malých krůčků.

Začít

Na závěr ještě nabízím další důvod, proč vnímám provádění rutin jako důležité: Každým dnem posiluji svoji disciplínu, ta se následně promítá i do dalších oblastí v mém životě. Učím se, že se na sebe můžu spolehnout, dodává mi to klid a sebevědomí.

Když o tom tak přemýšlím, možná jsem místo celého článku mohl napsat jedinou větu: Urči si, jaký život chceš žít, jakým člověkem se pro to musíš stát, a co pro to můžeš každý den udělat….a začni.