V půlce září jsem si v bance, kde působím jako externista, domluvil šestitýdenní volno. Cítil jsem, že potřebuji odpočinek. Rád bych vám popsal, jaký dopad na mě pauza měla a co jsem se o sobě dozvěděl.

Co jsem během volna vytvořil

Pamatuji si na cestu domů po posledním dni v práci. Šel jsem městem a měl jsem slzy radosti na krajíčku. Těšil jsem se jako školák na prázdniny.

V plánu jsem měl především podnikat výlety do přírody, sportovat, a vůbec minimalizovat čas strávený za počítačem.

Cesta domů po práci

Situace se však vyvinula jinak. Již v prvních dnech jsem zjistil, že mě to táhne k vedlejším projektům, a že s nimi chci pohnout. Zanesl jsem si do kalendáře několik kratších výletů jako pojistku, kdybych se do projektů příliš ponořil, a šel dělat to, do čeho se mi v tu chvíli chtělo nejvíc:

• Webové stránky s blogem – již dlouho jsem chtěl psát blog. Nyní došly výmluvy. Říkal jsem si: „Kdy jindy bych to měl rozjet než teď, kdy mi nic nebrání?“ Tak jsem se do toho pustil. Ve výsledku vytvoření stránek se základním designem nestálo mnoho času, jediným trikem opravdu bylo začít (jak jsem psal také v dřívějším článku).
• Písnička – vybral jsem konečně vhodnou písničku a začal trénovat na svůj již třetí karaoke výkon. Během volna jsem mohl zpívat i přes den a tedy beze strachu, zda nebudu budit sousedy.  Stihl jsem nazpívat většinu písně, do konce listopadu ji chci mít hotovou.
• KdoChceCo – systém na hromadné objednávání zboží. Jde o společný projekt s kolegou. Aplikaci už mezi známými nějakou dobu používáme, celkově nám jako skupině celkově již ušetřila slušný obnos na poštovném. Navíc tu funguje i vzájemná inspirace ohledně nakupovaného zboží. Pokud by někoho ze čtenářů aplikace zajímala, budu rád, pokud si ji vyzkoušíte a případně pošlete zpětnou vazbu.

Nová zjištění

Jako největší přínos šesti nepracovních týdnů však nevnímám výše zmíněné kreativní výstupy, ale následující zjištění:

• I když jsem čelil minimálnímu počtu vnějších vyrušení, stejně mi na konci dne pár hodin chybělo. Situace se zlepšila, až když jsem začal svoje volno brát zodpovědněji, důsledně stanovoval priority a ty důležité věci dělal co nejdříve (pomohl mi postup z předchozího článku). Bez plánování by mi nestačily ani 40hodinové dny. Pro mě důležitá lekce: Nezáleží, kolik času mám k dispozici, jde pouze o to, čemu v tomto čase dám přednost. Nikdy nebudu mít šanci stihnout všechno.
• Pokud jsem například celý den strávil psaním blogu a nahráváním písničky, nebyl jsem pak večer unavený, naopak se cítil nabitý energií a šťastný. Uvědomil jsem si, jak málo jsem se doposud ve svém životě věnoval kreativním činnostem. Do budoucna budu dávat dostatek prostoru tvůrčím aktivitám.
• Sdílení výtvorů s ostatními mi přináší uspokojení. Stojí za to si kvůli tomu zvyknout překračovat osobní komfortní zónu a nepodléhat strachu (např. z negativních ohlasů).
• Když se ohlédnu do nyní již daleké minulosti, kdy jsem pracoval jako zaměstnanec na plný úvazek, vidím, jak je důležité nevěnovat činnostem, které dělá člověk pouze pro peníze, veškerou mentální kapacitu. Za rozumné považuji vytvořit si prostor a začít pravidelně pracovat na věcech, pro které má člověk vášeň a které přinášejí prospěch i ostatním lidem. Domnívám se, že v těchto vedlejších projektech se skrývá potenciál pro dosažení štěstí a úspěchu v kariérní oblasti života.
• Je luxusem mít soustavnou podporu podobně smýšlejících lidí. Mně tuto podporu poskytují přátelé z Prague Gangu. Jde o týdenní setkávání lidí, kde pracujeme na uskutečnění svých vizí, navzájem se motivujeme a dáváme si rady.

 
Prague Gang – prostor pro sdílení a motivaci

• Ještě více jsem se začal soustředit na rutiny, tj. pravidelně prováděné činnosti. Patrně na toto téma vyhradím jiný článek. Zde jen zmíním, že jsem si zavedl do režimu pravidelné činnosti, které mě pozvolna posouvají k mým cílům a jejichž provádění mě baví. Již tolik nesleduji, jak rychle se ke svým cílům blížím a zda plním předepsané lhůty. Důležité pro mě je, že následuji vytrvale svou cestu a že je mi při tom dobře.
• Schůzka v půlce dne jej rozdrobí. Pokud se potřebuji daný den soustředit na nějakou náročnější činnost, nemám si plánovat schůzky na dobu kolem oběda.

Co bych udělal podruhé jinak

Při pohledu zpátky bych dvě věci udělal jinak:

1. Začít dříve řešit denní režim, aby nevykrystalizoval až ve druhé půlce volna.
2. Systematičtěji dopředu plánovat týden, čemu se budu v daných dnech věnovat. Jak jsem psal výše, například různé schůzky a zařizování po městě dokážou z očekávaného produktivního dne udělat „kaši“.

Rozhodně bych však do toho šel toho znova.

Zamyšlení na závěr

Uplynulých šest týdnů jsem zažíval pocit, že si „dělám, co chci“. Nabízí se otázka – neměl bych si neustále dělat, co chci? A co když tomu tak je, jen si zbytečně dělím věci na povinné (chodit do práce, vydělávat peníze), a dobrovolné (dělat na projektech mého srdce, podnikat výlety do přírody)?

Kompas v srdci

Již vím, co bych chtěl – začít svůj život vnímat zřetelněji jako sled dobrovolných, svobodných aktivit. Kdysi někdo prohlásil, že můžeme být jen tak svobodní, nakolik jsme zodpovědní. Vysílám tímto do světa záměr, že postupuji na další úroveň zodpovědnosti (v první řadě vůči sobě a svému vnitřnímu kompasu), a přivolávám tak do svého života pořádnou dávku svobody.